Uhlík: Čím vyšší obsah uhlíku, tím vyšší je tvrdost oceli, ale nižší její plasticita a houževnatost.
Síra: Je to škodlivá nečistota v oceli. Ocel s vysokým obsahem síry je náchylná ke křehkému praskání, když je vystavena tlakovému zpracování při vysokých teplotách. To se obvykle nazývá horká křehkost.
Fosfor: Může výrazně snížit plasticitu a houževnatost oceli, zejména při nízkých teplotách. Tento jev se nazývá křehkost za studena. Ve vysoce-kvalitní oceli musí být síra a fosfor přísně kontrolovány. Na druhou stranu vysoký obsah síry a fosforu v nízkouhlíkové oceli může usnadnit řezání a lámání, což je výhodné pro zlepšení obrobitelnosti oceli.
Mangan: Může zvýšit pevnost oceli, oslabit a odstranit nepříznivé účinky síry a zlepšit prokalitelnost oceli. Vysoce-legovaná ocel (ocel s vysokým obsahem manganu) s vysokým obsahem manganu má dobrou odolnost proti opotřebení a další fyzikální vlastnosti.
Křemík: Může zvýšit tvrdost oceli, ale snížit její plasticitu a houževnatost. Elektroocel obsahuje určité množství křemíku, což může zlepšit její měkké magnetické vlastnosti.
Wolfram: Může zvýšit červenou tvrdost a tepelnou odolnost oceli a zlepšit její odolnost proti opotřebení.
Chrom: Může zlepšit kalitelnost a odolnost oceli proti opotřebení a zlepšit její odolnost proti korozi a oxidaci.
Zinek: Pro zlepšení odolnosti proti korozi jsou obecné ocelové trubky (černé trubky) galvanizovány. Pozinkované ocelové trubky se dělí na žárové-galvanické zinkování a elektro-galvanické zinkování. Žárové-pozinkování má silnější galvanizační vrstvu, zatímco elektro-pozinkování má nižší cenu, takže jsou k dispozici pozinkované ocelové trubky.
