Když kupující požádal o továrny, projekt ještě nebyl připraven

Dotaz přišel od obchodní společnosti v Dubaji.

Zpráva byla stručná:

"Pošlete seznam 8palcových továren na trubky z uhlíkové oceli v Číně."

Nebyly připojeny žádné technické podrobnosti.

Zpočátku to vypadalo jako požadavek na porovnání zdrojů.

Po následném{0}}hovoru se však situace vyjasnila.

Koncový uživatel ještě nedokončil rozdělení materiálu. Stále se rozhodovali, zda bude 8palcová trubka z uhlíkové oceli pocházet od jednoho dodavatele nebo bude rozdělena mezi více továren.

To nebylo nic neobvyklého pro počáteční-fáze zadávání zakázek.

O několik dní později se v e-mailovém řetězci začaly objevovat interní diskuse.

Jedno oddělení chtělo jedinou továrnu, aby se zjednodušila kontrola a dokumentace.

Další preferuje více továren, aby se snížilo riziko dodání.

Třetina se soustředila pouze na průběžnou dobu.

Žádný z nich nesouhlasil se specifikací potrubí.

Neshodli se na struktuře zdrojů.

Během tohoto období bylo interně vyměněno několik seznamů továren.

Ke každému seznamu byly připojeny mírně odlišné poznámky k hodnocení.

Jedna továrna byla označena jako „rychlá odezva“.

Další byla označena jako „stabilní dokumentace“.

Třetí byl zaznamenán pro "flexibilní nastavení balení."

V jednu chvíli kupující vtipkoval, že existuje více názorů na dodavatele než na skutečný návrh projektu.

Ani s tím nikdo nesouhlasil.

Nakonec se projektový tým rozhodl vybrat do užšího výběru dvě továrny místo jedné.

Specifikace potrubí zůstala během celého procesu nezměněna.

Změnilo se to, jak bylo rozděleno riziko nákupu.

O měsíce později, když byla objednávka uvolněna, obdržely obě továrny samostatné části stejného seznamu materiálů.

Když se podíváme zpět, výběr nebyl založen na rozdílech v 8palcových trubkách z uhlíkové oceli.

Vycházel z toho, jak se každá továrna chovala, když byl projekt ještě nestabilní.